Mohou se ostatní primáti naučit lidské řeči?

Lidé se chtěli domluvit s ostatními živými tvory již od počátku věků. Již z prvních kultur máme záznamy o nejrůznějších rituálech, které nám měly dál schopnost hovořit se zvířaty. A pokoušíme se o to i dnes, ačkoliv namísto nejrůznějších rituálů využíváme vědu. Přitom však musí být splněna určitá pravidla. V první řadě samozřejmě musí onen živočich být dostatečně inteligentní, aby naše pokusy dostatečně dobře pochopil. Zároveň je nutné, aby mělo nějaký způsob, jak nám mohou dát najevo, že rozumí tomu, co jim říkáme, a abychom my jejich odpověď pochopili. Problém je v tom, že lidé komunikují především akusticky, avšak žádný jiný živočišný druh nemá nezbytný tvar hlasivek a úst, aby mohl limitovat lidskou řeč.

A pokud ano, jako například někteří ptáci, pak je jejich porozumění světu příliš odlišné od toho našeho, a komunikace je tedy prakticky nemožná. Vzhledem k výše uvedenému jsme obrátili svou pozornost k primátům, především pak k šimpanzům a gorilám. Nejenže jsou nám nejpodobnější (a není divu, když jsou našimi nejbližšími příbuznými), ale zároveň také s námi mohou komunikovat. Jistě, ani oni nedovedou vyluzovat lidskou řeč, avšak jejich ruce jsou dostatečně podobné našim, aby dokázali praktikovat znakovou řeč, kterou používají hluší lidé.

Je tedy pochopitelné, že byla učiněna celá řada pokusů naučit tyto tvory znakové řeči, aby s námi mohli komunikovat. Avšak výsledky rozhodně nebyly takové, jak bychom očekávali. Jistě, zvířata se naučila mnoho nejrůznějších výrazů, a leckdy je i kombinovala. Problém je, že nedokázala pochopit abstraktnější koncepty. Jistě, dovedla si říci například o jídlo, říci, že jsou unavená, nebo správně vybrat barvu nebo tvar, ovšem diskutovat s nimi například o budoucnosti bylo nemožné.Je tedy jasné, že komunikace s jinými živočišnými druhy je obtížnější, než se na první pohled zdát. Přeci jen, ostatní tvorové mají jiné vnímání světa než my, a s tím je potřeba počítat.